Ne každý rozumí mé volbě stát se masérkou. Vždyť jsem pět let studovala sociální práci a mohla bych mít jisté zaměstnání s poměrně uspokojivým příjmem. Tušila jsem však už od studií, že zaměstnání pro mě nebude dlouhodobě to pravé. A taky nebylo, i když mi přineslo spoustu cenných zkušeností, za které jsem vděčná.
A proč jsem se rozhodla pro péči o tělo? Několik let nazpět jsem na semináři pro ženy pocítila kouzlo vědomého doteku a zažila si, jak může vědomý dotek krásně uvolnit tělo a nahromaděné emoce. Věděla jsem, že bych se touto cestou chtěla jednou vydat. Jenže síla společenského tlaku a představ o tom, co “bych měla” mě ještě dlouho držela na cestě, která nebyla tak úplně moje. Naštěstí jsem si přede dvěma lety dovolila udělat první krok a absolvovala rekvalifikační masérský kurz a poté další dva navazující kurzy. Vykročila jsem jednou nohou ze zaměstnání a toto rozhodnutí mě vykoplo na cestu, na které věřím, že jsem správně.
Ačkoli mám občas obavy, kam mě cesta do neznáma zavede, nesmírně se těším na další příležitosti se vzdělávat a rozvíjet směrem, který mi dává smysl. Čeká mě ještě dlouhá cesta a spousta práce, která vlastně nikdy nekončí. Ale vím, že jsem připravená užít si každý další krok.. 🫶